....."V tomhle světě ještě je dobro, pane Frodo. Stojí za to o něj bojovat".....

Úryvky z knih

Ghost of love

24. ledna 2010 v 18:49 | moni7779
Báseň Ghost of Love zařazuji do této rubriky a činím tak se svolením autorky Lily Addams, kdy Ghost of love představila na svém blogu
Psycholily.blog.cz


Text kopírujte jen s výslovným svolením autorky Lily Addams
a pouze z jejích stránek.

Hledání Severní země

8. prosince 2009 v 19:42 | moni7779

Nejedná se o úryvek z knihy, ale jednou tomu tak určitě bude :-)



Tento "zvláštní slohový útvar", jak jej nazvala sama autorka, mne natolik zaujal, že jsem se ho rozhodla zařadit do této rubriky a činím tak se svolením autorky Lily Addams, kdy Hledání Severní země představila na svém blogu Art Fantasy Dream


Text kopírujte jen s výslovným svolením autorky Lily Addams
a pouze z jejích stránek.

Text uvedený na tomto blogu je textem autorky Lily Addams, autorem grafického zpracování je moni7779.

Hodina Čarodějnic I.

18. října 2009 v 20:58 | moni7779
Román od od Anne Rice, rodačky z New Orleansu, kde se odehrává děj mnoha jejích románů.

Třídílná sága o čarodějnicích z Mayfairu líčí historii celého rodu. V první části kniha seznamuje kniha čtenáře s poslední z nich, s lékařkou Rowan, jež své mimořádné telepatické schopnosti využívá k dobrým účelům.

Jedna

Doktor se probudil s pocitem strachu. Zase jednou se mu zdálo o tom starém domě v New Orleansu. Viděl ženu v houpacím křesle. Viděl toho muže s hnědýma očima.
Dokonce i teď, v tomto tichém hotelovém pokoji, vysoko nad centrem New Yorku pociťoval znepokojující zmatek. Mluvil s tím mužem. Ano, pomozte jí. Ne, to je jen sen. Musím se probudit.
Doktor se posadil na posteli. Žádný zvuk kromě hučení klimatizace. Proč na to myslí dnes večer v hotelu Parker Meridien? Chvíli nemohl setřást představu starého domu. Znovu viděl tu ženu - její skloněnou hlavu, prázdný pohled. Téměř slyšel bzučení hmyzu za sítí staré verandy. A ten muž mluvil, aniž pohyboval rty. Vosková figurína, jíž někdo vdechl život....
Dost. Přestaň.

Na Větrné hůrce

6. září 2009 v 7:44 | moni7779
Úryvek z knihy "Na Větrné hůrce" od Emily Jane Brontë
------------------------------
Pán asi spal, a tak jsem se brzy po východu slunce
vyplížila z pokoje a vyšla na čistý svěží vzduch. Čeleď
myslila, že jsem šla setřást ospalost po nočním bdění,
ale ve skutečnosti jsem chtěla mluvit s panem Heathcliffem.
Jestli se tam skrýval mezi modříny celou noc,
nemohl postřehnout ten poplach na Drozdově, ledaže snad
zaslechl koňský cval, když se vypravil posel do Gimmertonu.
Kdyby byl stál blíže, mohlo mu prozradit přebíhání
se světly a otvírání i zavírání domovních dveří, že se v domě
něco stalo. Hledala jsem ho a bála jsem se ho najít. Tu strašnou
zprávu se dovědět musí, říkala jsem si, ale už abych to
měla za sebou ! Jak to provedu, neměla jsem tušení.
Skutečně tam byl -jen o pár kroků hlouběji v sadě. Opíral
se o starý jasan, klobouk neměl, vlasy mu promočila rosa
sražená na pučících haluzích a odkapávající všude kolem
něho. Jistě tu stál dlouho bez hnutí, protože sotva tři kroky
od něho poskakoval sem tam párek kosů, kteří si horlivě
stavěli hnízdo a nevšímali si ho víc než kusu dřeva. Když
jsem se přiblížila, uletěli. Heathcliff se na mne podíval
a promluvil :

Mosty přes propast času

17. června 2007 v 21:10 | moni333
Úryvek z knihy "Mosty přes propast času" od Ludmily Vaňkové
----------------------------
Stáli na úbočí ledové hory u široké pukliny. Hluboko pod sebou viděli opuštěný tábor a vznášedla připravená k odletu. Ještě mnohem dál, ve vesnici v údolí, jako by se něco dělo. Drobné černé tečky se houfovaly kolem jiných, které se valily tenounkou čárkou od města u jezera. Na tuto vzdálenost to vypadalo jako bleší cirkus.
Ket vztáhla ruku první s pohledem zabořeným do Pedrových očí nechala stříbrný váleček sklouznout do skalní rozsedliny. Alfonso s Césarem se k ní připojili se zachmuřenými tvářemi. Přes své nejhlubší přesvědčení si vůbec nebyli jisti moudrostí takového činu. Třetí Taren, Antonio, chvíli nerozhodně pohazoval v ruce zajištěným paprskometem, pak prudce objal Isabelu a se zavřenýma očima ho odhodil, až zazvonil o protější hladkou stěnu svého ledového hrobu. Černý kocour na ramenní Maé jí olízl drsným jazykem tvář. Vypadal, jako by se smál, když pozoroval, jak její paprskomet letí do modré hlubiny.
"Holčička si tak ošklivě hrát nebude," prohlásila Ré, zbavujíc se nebezpečné zbraně. "Dělej, otče. Čekáme už je na tebe."
 
 

Reklama